Jak mě můj přítel o ruku požádal.
13:00„Dneska si se mnou absolvovala hrozně dlouhou cestu, a já bych tě tímto chtěl požádat, jestli by si se mnou nešla ještě delší, a doufám že hezčí, cestu celým životem.“
Zněla žádost o ruku na samotném vrcholu Ještědu. Abych mohla popsat velké překvapení a životní krok v podání mého přítele, je potřeba vysvětlit pár věcí okolo.
Winterman je extrémní triatlon, který byl pro Dana ještě před dvěma roky největší životní výzvou. Dne 16.10. v 5:00 všichni závodníci (blázni jsou to!) skočili v Děčíně do ledového Labe a plavali 8,4km. Poté nasedli na kolo a jeli přes kopce 180km na Malevil. Tam si obuli běžecké boty a krásných 43km zakončili na samotném Ještědu (1012 m.n.m.). Podmínkou tohoto závodu je, že každý účastník musí mít "support". Tedy člověka, který svého závodníka doprovází celou dobu autem, stará se o jídlo, pití, věci v depu a psychiku. Já jsem se v roli supporta ocitla už minulý rok, takže jsem věděla do čeho jdu. Po obdržení balíčku s (nejen) tričkem a manuálem naše přípravy vrcholily - viz foto. Zbývalo pár hodin do startu. To jsem samozřejmě netušila, že Dan celou dobu plánuje mimo závod i něco jiného. A že je dvojnásobně nervózní.
Den před startem: dole - ze zákulisí, Dan před kamerou + pohled na Pastýřskou stěnu v Děčíně a výlez z vody do prvního depa |
➜Letos jsem si sebou jako support supporta přizvala sestřenku. Ono vstávat ve 3 ráno, mrznout v depu, být za volantem 15 hodin v kuse a ještě přitom myslet na pravidla a vše okolo, je sakra náročné. Byla jsem tedy ráda, že jsem na to nebyla opět sama.
➜Tenhle rok mi samotný závod utíkal velmi rychle, i když byl náročnější. Celou dobu jsem byla dobře naladěná a Dan věděl, že se na nás může spolehnout. Potom, co jsme se mu jednou na docela dlouhou dobu ztatily, neřekl ani ň.😀
➜Závěrečný úsek musí support(i) běžet se svým závodníkem. Měla jsem toho už opravdu plný brejle. Celou trasu běhu jsme Danovi běhaly naproti. Netuším kolik km jsme měly v nohách. Takže úsek přímo k Ještědu po kamenech byl pro mě vydání té úplně poslední energie.
➜Závěrečný úsek musí support(i) běžet se svým závodníkem. Měla jsem toho už opravdu plný brejle. Celou trasu běhu jsme Danovi běhaly naproti. Netuším kolik km jsme měly v nohách. Takže úsek přímo k Ještědu po kamenech byl pro mě vydání té úplně poslední energie.
No a tam se to stalo. Doběhli jsme společně do cíle. Ze mě veškerý pocit zodpovědnosti opadnul a hlava nastavila autopilota. Takže když jsem se otočila na Dana a viděla ho jak klečí, tak první co mě napadlo bylo: „On si zvrknul na těch šutrech nohu!“ Nic si nezvrknul, klečel přede mnou, v ruce krabičku s prstýnkem a něco říkal. Já pořád nechápala, koukala jsem po lidech, zase na něj a snažila se dát věci dohromady. Až když se všichni podívali na mě, a vzduch se naplnil očekáváním, vypadlo ze mě: „Ano.“ Až potom co jsme se dostali na Malevil, kde jsme přespávali mi to všechno doteklo. A musela jsem přiznat Danovi, že vůbec nevím, co mi při té žádosti říkal. Takže jsem ten dokonalý okamžik, na který (skoro) každá holka čeká, tak nějak "prospala".😅 Naštěstí!!! Byl tam s námi kamarád Ladis Zeman, který celý závod natáčel a danou chvíli zachytil. Ještě ke všemu potom vše setříhal pro ČT4 sport a naše zasnoubení se ukázalo v televizi. Kdybych nad tím měla přemýšlet a v duchu si říct, jak bych si žádost o ruku představovala, nikdy bych na něco takového nepřišla. Naprosto dokonalý moment, na vrcholu samotného Ještědu , originální a nezaměnitelný. Po dokončení závodu ve sportu, který nás oba naplňuje a spojuje. Co bych si mohla přát víc...😊
Pár fotek které zachytily atmosféru dokonalého okamžiku:
Kdyby byl někdo zvědavý třeba na to, jak takový extrémní závod probíhá, ZDE je neskutečně povedená reportáž která vás vtáhne a nepustí!
Na závěr bych chtěla poděkovat, setřence Báře, která i přes to, že vše věděla byla absolutně neprůhledná a byla mi naprosto skvělým supportem! A ještě jedno poděkování patří Jiřímu Januškovi za ochotu a rychlé zaslání fotek!😊
Ahoj!
Pár fotek které zachytily atmosféru dokonalého okamžiku:
Foto: Jiří Januška |
Kdyby byl někdo zvědavý třeba na to, jak takový extrémní závod probíhá, ZDE je neskutečně povedená reportáž která vás vtáhne a nepustí!
Na závěr bych chtěla poděkovat, setřence Báře, která i přes to, že vše věděla byla absolutně neprůhledná a byla mi naprosto skvělým supportem! A ještě jedno poděkování patří Jiřímu Januškovi za ochotu a rychlé zaslání fotek!😊
Ahoj!
0 komentářů